Fototerapie

Světlo jako biologický signál

Světlo je vysoce významným signálem z vnějšího prostředí, který ovlivňuje řadu fyziologických procesů. Kromě toho, že prostřednictvím tyčinek a čípků v sítnici umožňuje obrazové vidění, je nejvýznamnějším synchronizátorem biologických hodin a také přímo ovlivňuje oblasti mozku regulující náladu, kognitivní funkce i spánek. Toto tzv. neobrazové “vidění” je zprostředkováno třetím typem fotoreceptorů v sítnici, tzv. vnitřně fotosenzitivními retinálními gangliovými buňkami (intrinsically photosensitive retinal ganglion cells, ipRGC).

Mechanismus účinku fototerapie

Mechanismus působení fototerapie je zprostředkován cestou ipRGC. Tyto buňky tvoří část zrakového nervu a jejich výběžky ovlivňují celou řadu oblastí mozku. Dominantní část vede do oblasti hypotalamu, která řídí cirkadiánní rytmy (suprachiasmatická jádra, SCN). Cirkadiánní hodiny člověka běží s geneticky podmíněnou periodou, která je typicky o něco delší než je 24h délka solárního cyklu, podle kterého se nastavuje sociální, konvenční čas. U zdravých jedinců stačí expozice dennímu světlu v průběhu dne k tomu, aby se tento vnitřní čas synchronizoval pomocí fázových posunů se solárním cyklem, a upravila se tak délka jeho endogenní periody. Narušená synchronizace mezi hlavním pacemakerem v SCN a periferními hodinami v jiných strukturách mozku a periferních orgánech či málo účinná světelná synchronizace bývají průvodními jevy mnoha psychiatrických i jiných onemocnění, a mohou být primární příčinou vzniku některých poruch. V těchto případech funguje fototerapie jako zesílený synchronizační signál, který upravuje fázi, periodu i amplitudu cirkadiánních rytmů a v důsledku zlepšuje symptomy a urychluje léčbu zejména psychiatrických onemocnění. U osob s narušeným cirkadiánním systémem je fázově responzní křivka užitečný nástroj, který pomůže najít optimální čas pro fototerapii tak, aby bylo docíleno maximálního očekávaného efektu. Vzhledem k tomu, že pro člověka je ranní světlo zásadní pro úpravu vnitřní dlouhé periody, bývají ranní hodiny i pro aplikaci světelné intervence první volbou.
Kromě synchronizačního působení fototerapie na cirkadiánní systém má však světlo také přímý vliv na struktury mozku regulující kognitivní funkce a náladu. Buňky ipRGC zasahují zejména do perihabenulárního jádra, propojeného s laterální habenulou, jejíž neuronální aktivita je výrazně změněna u pacientů s depresí i jinými formami psychiatrických onemocnění. Světlo také prostřednictvím ipRGC a jejich nepřímého působení na příslušné neurony v mozkovém kmeni (cestou laterální habenuly a dorzomediálního jádra hypotalamu) bezprostředně ovlivňuje serotonergní, dopaminerní a noradrenergní neurotransmisi.

Aplikace chronobiologické fototerapie

Jasné světlo se využívá v léčbě duševně nemocných již od starověku, fototerapie (chronobiologická fototerapie, terapie jasným světlem, BLT, z angl. “Bright Light Therapy”) jako vědecká a léčebná metoda se začala používat v 80. letech 20. století u sezónní afektivní poruchy (SAD). Dnes je u této diagnózy považována za léčebnou metodu první volby a meta-analýzy potvrzují její účinnost i u nesezónní deprese, přičemž velikost účinku je srovnatelná s velikostí účinku antidepresiv. Léčbu světlem je také možné kombinovat s další psychologickou nebo farmakologickou léčbou. Na rozdíl od konvenčně používané farmakoterapie přináší fototerapie signifikantní zlepšení v řádu dnů, a může proto pomoci překlenout dlouhou latenci nástupu účinku antidepresiv. Kromě léčby deprese je fototerapie také považována za efektivní metodu léčby poruch cirkadiánního rytmu spánku a úspěšně byla aplikována u řady dalších diagnóz – bipolární deprese, premenstruační dysforické poruchy, perinatální deprese, hraniční poruchy osobnosti s komorbidní depresí, Parkinsonovy choroby, Alzheimerovy choroby aj.

Vývoj a metodika aplikace tohoto zařízení byly vytvořeny ve spolupráci s ČVUT UCEEB a NÚDZ v projektu č. FW02020025 financovaném se státní podporou Technologické agentury ČR a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR v rámci Programu TREND