Vyrovnanost je skvělá vlastnost nejen u lidí, ale také u elektrického osvětlení. Existuje totiž další argument pro to, aby elektrické osvětlení přes den vyzařovalo dostatek světla v azurové spektrální oblasti. Ta je v průběhu dne naprosto zásadní pro ukotvení a synchronizaci našeho cirkadiánního rytmu, ale stejně tak pro regulaci velikosti zornice, která souvisí s negativními účinky škodlivého modrého světla na sítnici oka. Jak popisuje řada nových studií, s jejichž praktickými závěry vás zde stručně seznámíme.
Rozšířené nebo zúžené zornice?
Je-li světla málo, zornice se rozšíří, v opačném případě se zúží, a chrání tak sítnici před poškozením. Jedná se o tzv. pupilární reflex (pupila = zornice), který mají „na starosti“ nejenom čípky a tyčinky, ale také vnitřně fotosenzitivní gangliové buňky sítnice (ipRGCs, z angl. intrinsically photosensitive Retinal Ganglion Cells). Totožné buňky jsou zároveň prostředníkem tzv. nevizuálních, resp. biologických účinků světla na náš organismus. Pokud oko zachytí světlo s dostatečným vyzařováním v azurové spektrální oblasti, na kterou jsou gangliové buňky nejcitlivější, dochází k zúžení zornice, a tím pádem k přirozenému snížení množství světla dopadajícího na sítnici [1], [2], [3].
Nerozhoduje pouze množství světla
Je známo, že čím větší je intenzita světla, tím více se zúží zornice. Mnoho studií se ale zaměřuje i na to, jaký vliv na zúžení zornice má vlnová délka přicházejícího světla. Studie z roku 2018 [4] zjistila, že azurové světlo o vlnové délce přibližně 480 nm vyvolalo nejrychlejší zúžení zornice ve srovnání s modrým světlem (437 nm) a červeným světlem (627 nm). V experimentu, při kterém byli jedinci exponováni po dobu 5 minut postupně 9 monochromatickým světlům o různých vlnových délkách od 420 (modro-fialová) do 500 nm (azurová), bylo zjištěno, že k nejrychlejšímu zúžení zornice docházelo při 480 nm, zatímco k nejpomalejšímu při 430 nm. Maximálního zúžení zornice bylo dosaženo při světelné stimulaci o vlnové délce 470 nm a největší přechodné a trvalé odezvy zúžení zornice bylo docíleno při 460 a 490 nm, tj. rovněž v azurové oblasti.
Škodlivé modré světlo
Pokud světlo dopadající na sítnici obsahuje intenzivní vyzařování v oblasti tzv. škodlivého modrého světla (HBL, z angl. Harmful Blue Light) v rozsahu od 415 do 455 nm, zvyšuje se riziko poškození buněk sítnice, což může zároveň přispět k rozvoji očních onemocnění jako je věkem podmíněná makulární degenerace sítnice (AMD, z angl. Age-related Macular Degeneration). Modré světlo v této oblasti nejsilněji stimuluje tvorbu reaktivních forem kyslíku, tzv. oxidačního stresu, který může poškodit mitochondrie v buňkách pigmentového epitelu sítnice (RPE, z angl. Retinal Pigment Epithelium) [5].
Klíčové je světlo s vyrovnaným spektrálním průběhem
Z těchto poznatků lze usoudit, že užívání elektrického světla s vyzařováním v modré spektrální oblasti od 415─445 nm s propadem v azurové oblasti zvyšuje riziko poškození očních struktur. Dostatečné vyzařování v azurové pak vede k rychlejšímu a většímu zúžení zornice, které snižuje množství modrého světla dopadajícího na sítnici, a tím i množství oxidačního stresu, které vytváří škodlivé modré světlo (HBL). Množství modrého světla částečně kompenzuje i přítomnost červené spektrální složky prostřednictvím fotobiomodulačních účinků [6], [7].
Na základě těchto zjištění lze usoudit, že vyrovnané spektrum v rozsahu viditelného světla je během dne naprosto klíčové nejen pro regulaci cirkadiánních rytmů, ale i pro zdraví našich očí.
Mgr. Tereza Ulrichová, Mgr. Martina Kemrová, Spectrasol
Literatura:
[1] L. A. Ostrin, „The ip RGC ‐driven pupil response with light exposure and refractive error in children“, Ophthalmic Physiologic Optic, roč. 38, č. 5, s. 503–515, zář. 2018, doi: 10.1111/opo.12583.
[2] D. M. Graham, „Melanopsin-expressing, Intrinsically Photosensitive Retinal Ganglion Cells (ipRGCs)“.
[3] A. J. Zele, P. Adhikari, D. Cao, a B. Feigl, „Melanopsin and Cone Photoreceptor Inputs to the Afferent Pupil Light Response“, Front. Neurol., roč. 10, s. 529, kvě. 2019, doi: 10.3389/fneur.2019.00529.
[4] M. A. Bonmati-Carrion et al., „Effect of Single and Combined Monochromatic Light on the Human Pupillary Light Response“, Front. Neurol., roč. 9, s. 1019, lis. 2018, doi: 10.3389/fneur.2018.01019.
[5] M. Marie et al., „Light action spectrum on oxidative stress and mitochondrial damage in A2E-loaded retinal pigment epithelium cells“, Cell Death Dis, roč. 9, č. 3, s. 287, úno. 2018, doi: 10.1038/s41419-018-0331-5.
[6] A. Françon, F. Behar-Cohen, a A. Torriglia, „The blue light hazard and its use on the evaluation of photochemical risk for domestic lighting. An in vivo study“, Environment International, roč. 184, s. 108471, úno. 2024, doi: 10.1016/j.envint.2024.108471.
[7] W. Chen, R. Lin, K. Xiao, K. Yuan, Z. Chen, a Y. Huang, „Effects of Different Spectrum of LEDs on Retinal Degeneration Through Regulating Endoplasmic Reticulum Stress“, Translational Vision Science & Technology, roč. 12, č. 6, s. 16, čer. 2023, doi: 10.1167/tvst.12.6.16.