Studie probíhala jako 45denní simulace vesmírné mise. Šestnáct účastníků pravidelně absolvovalo pětiminutový PVT test až pětkrát denně, zatímco byli vystaveni buď dynamickému světelnému režimu (s vyšším podílem modré a azurové složky během dne a sníženou večer), nebo konstantnímu standardnímu osvětlení. Data byla vyhodnocena pomocí zobecněných lineárních smíšených modelů, které zohlednily vliv světelných podmínek, délky spánku a průběhu mise.
Výsledky ukázaly, že DLS byl spojen s významně nižším počtem výpadků pozornosti než SLS a také s lepší stabilitou výkonu v čase. Statisticky významné rozdíly se projevily i ve vztahu ke spánku, kdy kratší spánek (5 hodin) vedl k horším výsledkům než delší (8 hodin). Autoři interpretují zjištění tak, že dynamické řízení spektra světla podporuje cirkadiánní rytmus a tím zlepšuje kognitivní výkonnost v izolovaných a vysoce kontrolovaných prostředích, jako jsou budoucí kosmické mise.
