Běžná produkce bílého LED světla stojí na jednoduchém fyzikálním principu. Modrý čip z InGaN emituje fotony o vlnové délce kolem 450 nm, které dopadají na vrstvu luminoforu — nejčastěji YAG:Ce (yttrium-aluminium-granát dopovaný cerem). Luminofor část energie absorbuje a vyzáří ji zpět jako fotony s delší vlnovou délkou v žluto-zelené oblasti. Kombinace zbylého modrého záření a žluté emise luminoforu vytváří světlo vnímané jako bílé. Tento proces je doprovázen nevyhnutelnou energetickou ztrátou, tzv. Stokesovým posunem.
Výsledná spektrální křivka (SPD) takového zdroje má charakteristický tvar: výrazný pík kolem 450 nm, propad v oblasti 480–520 nm (označovaný jako cyan gap) a široký kopec v oblasti žluté. Tato spektrální nerovnoměrnost je fyzikálním důsledkem použití jediného luminoforu, nikoliv technologickým selháním — jde o kompromis mezi cenou, účinností a kvalitou světla.
Cyan gap má praktický význam zejména z hlediska biologického působení světla. Melanopsin, fotopigment gangliových buněk sítnice (ipRGC) podílejících se na regulaci cirkadiánního rytmu, má absorpční maximum kolem 480 nm — tedy právě v oblasti, kde konvenční LED vykazují nižší výkon. Není to jediný relevantní faktor cirkadiánní stimulace (důležitá je také celková intenzita a časování expozice), ale spektrální složení svítidla hraje prokazatelnou roli.
Alternativou jsou svítidla s více typy luminoforů nebo s přidanými LED čipy různých vlnových délek. Vícečipové nebo multi-luminoforové systémy umožňují vyrovnanější pokrytí spektra včetně azurové oblasti a případně i hlubší červené (kolem 660–680 nm, kde má cytochrom c oxidáza absorpční maximum relevantní pro fotobiomodulaci při vysokých intenzitách). Technická výzva těchto systémů spočívá v reabsorpci záření mezi luminofory, tepelném managementu a udržení spektrální stability v čase — to jsou reálné inženýrské problémy, jejichž řešení se u různých výrobců liší.
Světlo s rovnoměrnějším spektrem a dobře řízenou barvou (vysoký index podání barev, Ra > 90) je prokazatelně příjemnější pro zrakový výkon a může přispět k lepší cirkadiánní stimulaci v odpovídající denní době. Rozsah biologických účinků běžného interiérového osvětlení je však nutné posuzovat střízlivě — intenzity a expozice v klinických studiích fotobiomodulace se od podmínek v kanceláři nebo domácnosti výrazně liší.
