Spektrální složení a nevizuální účinky světla
Z hlediska biologického působení světla hraje zásadní roli aktivace melanopsinových fotoreceptorů a fotosenzitivních gangliových buněk sítnice (ipRGC). Tyto buňky se podílejí na regulaci cirkadiánního systému organismu a reagují především na světlo s vyšším zastoupením vlnových délek v azurové části spektra kolem 480nm.
Dokument zdůrazňuje, že biologickou účinnost světla nelze spolehlivě odvozovat pouze z náhradní teploty chromatičnosti, protože světelné zdroje se stejnou hodnotou CCT mohou vykazovat odlišné spektrální charakteristiky i rozdílné biologické účinky. Proto se v současnosti doporučuje pracovat s detailnějšími ukazateli, především spektrálním složením (SPD), melanopickou ekvivalentní denní osvětleností (melanopic EDI) nebo poměrem melanopické účinnosti denního světla (MDER).
Koncept spektrální diety a význam časování světla
Dokument zdůrazňuje koncept tzv. spektrální diety, který poukazuje na význam kvality a dynamiky světla během dne. Pro správnou funkci cirkadiánního systému je důležité nejen množství světla, ale i jeho spektrální charakter a časování expozice. Vyšší ranní expozice biologicky účinnému světlu podporuje synchronizaci biologických rytmů, zvyšuje denní bdělost a současně přispívá k lepší kvalitě spánku. Dostatečný podíl biologicky účinného světla během dne je rovněž spojován se zlepšením nálady a celkové psychické pohody.
Prostorová distribuce světla a simulace přirozeného denního osvětlení
Vedle spektrálních vlastností se jako významný faktor biologické účinnosti světla ukazuje i způsob jeho distribuce v prostoru. Osvětlovací soustavy kombinující přímé a nepřímé složky světla, osvětlující větší plochy a využívající odraz světla od stropů a světlých povrchů, dokáží lépe simulovat podmínky přirozeného denního světla.
